Přeskočit na hlavní obsah

Populární příspěvky z tohoto blogu

Odejdi

Kdysi přátelé Nyní cizinci Slova a Vzpomínky které V prosinci Jsem zahodila. Nerozbíjej ty zdi Postavila jsem je Z dobrého důvodu Prosím, už odejdi Dokud zbývá naděje Už jsi na odchodu? Jako zbraň v mých ústech Jen zmáčknout spoušť Nelži, vím že to chceš Mrazí z toho v zádech Oči vyschlé jak poušť Ale ty mě znovu rozpláčeš Nechoď už Ani o krok blíže A nedoufej Bylo by jen hůř A tak stavím mříže A ty se nevracej.

Proč je tak těžké ukončit život?

Proč je tak těžké ukončit život? Ne, nehádejte se se mnou, je to těžké . Zkusila jsem to už třikrát. A očividně bez úspěchu. Možná je to tím, že každý si ve skrytu duše přeje žít . Jen o tom zatím neví. Víte, ukončit vlastní život, to je ta nejtěžší věc na světě. Něco o tom už vím. A vím, že ač paradoxně si myslíme, že nejtěžší je udělat to rozhodnutí a ten čim už půjde sám, tak je to přesně naopak. Rozhodnutí je oproti činu brnkačka - když totiž sedíte s žiletkou v ruce a chystáte se jít  „ na to “, tak ten protivný mozek se vzbouří, protože takovéhle hloupé rozhodnutí nebude podporovat a začne pracovat o sto šest. Prostě tohle dělat nebudete. A tečka. Jasně, teď si říkáte, vždyť už tolik lidí ukončilo svůj život, dobrovolně a jednoduše. Ale opravdu je to tak? Víte, tu dobrovolnost toho činu bych ráda rozporovala. Ano, člověk se někdy může cítit tak, že jiné řešení nevidí. Jenže to neznamená, že jiné řešení neexistuje. Pokaždé, když jsem to chtěla udělat, všechny tři mé nezdařené p

Která já jsem ta pravá?

Kdo jsem já? Otázka, která mne provází celý život. Někdy veselá holka se zářícím úsměvem, která moc ráda rozdává radost všem okolo, je plná energie a nápadů, a žije. A jindy duch té stejné dívky, vyčerpaný životem, bez žádného smyslu, bez emocí, jen plný smutku a sebenenávisti.  Naučila jsem se už dávno obranný mechanismus: štěpím se na ty dvě dívky, abych se uchránila před negativními pocity. Ale tenhle rozštěp způsobil, že je pro mne vše černé nebo bílé. Nic mezitím. Ani náznak šedé, a žádné jiné barvy neznám. Nejsem schopna přijmout jakýkoliv paradox, který by nebyl v mém černobílém vidění. Ve svém myšlení nemám žádné šedé zóny, vše je buď skvělé nebo strašné.  Dívat se na svět jen v černé a bílé je neskutečně náročné - nad vším přemýšlíte až moc, něco je pozitivní, ale více je toho negativního. Neutrálního není nic. A více negativního je důsledkem toho, že zkoumáme každý drobný detail, a vždy něco špatného najdete. Po jednom takovém dni jste úplně vyčerpaní a emocionálně “vycuclí”.