Jsem tak unavená z toho, že tu jsem. Jsem tak unavená z prázdnoty uvnitř mě. Předstírám, že není; bojuji s ní na život a na smrt, ve snaze vyrvat ji ze mne.
Snažila jsem se zapomenout, že je ve mně zakořeněná, že je mou součástí. Ale je na mě přišitá, přitlučená hřebíky a zalepená vteřinovým lepidlem. Má temná část, kterou nikdo nevidí.
Tahám za svou kůži, ve snaze osvobodit se, jako duše uvězněná v těle. A náhle cítím bolest. Nahání mě. Loví mě.
Ale já se nevzdám.
Budu se snažit dál.
A budu!
Komentáře
Okomentovat