Přeskočit na hlavní obsah

Sebevražda

Chtěla bych zemřít. Tak moc, že stojím v koupelně, v ruce nůž nebo žiletku, možná hrst léků a sklenici vodky, a zírám na sebe do zrcadla. S jedinou myšlenkou. Myšlenkou na smrt.
Ale pak začnu přemýšlet. O svých přátelích, domácích mazlíčcích, rodině.. A pak odložím nůž nebo žiletku, dám pryč léky a alkohol, a odejdu pryč.

S výrazem ve tváři, že se nic neděje. Ale ty myšlenky na všechny, které mám ráda, nikdy nevydrží dlouho. Za pár dní, možná týdnů nebo měsíců, se ty myšlenky vrátí. Myšlenky na sebevraždu a smrt.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

15. Nevěřím svým emocím

22. Ach, ty zrádné emotikony

Strach z opuštění

Jedním ze symptomů hraniční poruchy osobnosti je strach z opuštění . Přesněji zběsilá snaha vyhnout se skutečnému či vnímanému opuštění. Je to jeden z klíčových symptomů, ačkoliv se mohou najít i lidé s HPO, kteří tento příznak nemají. Ale pro mne je to příznak, který je neustále se mnou a je jádrem mé poruchy; také ovlivňuje mé další symptomy. Nejedná se o obyčejný strach z opuštění. Tenhle strach je tak šílený, že jsem kvůli němu schopná dělat hrozné věci. Odporné věci. Jak to vypadá? Já osobně si nechávám vše pro sebe. Nosím masku veselé usměvavé holky, která je hodná a bezstarostná. Ale uvnitř zažívám obrovskou paniku , když mám říci lidem, jak se skutečně cítím. Protože se bojím, že zareagují odmítavě a opustí mne . Bojím se navazovat vztahy s lidmi. Izoluji se . Protože pak mě nemůže nikdo opustit . A jestli má být někdo ten, kdo někoho opustí, tak to chci být já. A proč? No, pokud tě opustím první, tak nemůžeš nikdy opustit ty mě, ne? Ale strach z opuštění jde ruku v ruc...