Nikdy nekončící kolotoč

Vlna za vlnou plné emocí,
každá z nich je jako tsunami.
Je to zvláštní,
jak sebemenší maličkost
dokáže způsobit výbuch.

Hysterický smích
následovaný vřením mé krve
v žilách hněvem,
a potom usedavý pláč,
dokud mi nedojde dech
a nepálí mě oči.

Když cítím, tak cítím všechno
anebo necítím nic,
a říkám si:
proč se cítím tak hrozně prázdná?
žádné emoce, co je se mnou špatně?
A pak si vzpomenu
hraniční porucha osobnosti.