Přeskočit na hlavní obsah

Sociální fobie

Omlouvám se, ale nemůžu s tebou mluvit. Ani teď, ani jindy.

Protože bych mohla říci něco, co mě bude později mrzet. Protože by ses kvůli mě mohl cítit nepříjemně. Protože bych mohla přestat dýchat po zbytek dne. Protože bych tě mohla urazit a ty bys navždy odešel.

Doufám, že chápeš, že to dělám pro tvé dobro. Pro mě to vůbec není, cítím to, že by to nedopadlo dobře.

Stáhne se mi hrdlo a klepou se mi ruce. Začnu si přát, abych tu nebyla. Abych byla schovaná hluboko pod zemí. Tak dva metry hluboko. To by bylo mnohem lepší, než mluvit nahlas. Z mých úst vychází jen ticho, když ty odcházíš pryč a lituješ, že jsi se mnou vůbec zkoušel mluvit.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

15. Nevěřím svým emocím

22. Ach, ty zrádné emotikony

Strach z opuštění

Jedním ze symptomů hraniční poruchy osobnosti je strach z opuštění . Přesněji zběsilá snaha vyhnout se skutečnému či vnímanému opuštění. Je to jeden z klíčových symptomů, ačkoliv se mohou najít i lidé s HPO, kteří tento příznak nemají. Ale pro mne je to příznak, který je neustále se mnou a je jádrem mé poruchy; také ovlivňuje mé další symptomy. Nejedná se o obyčejný strach z opuštění. Tenhle strach je tak šílený, že jsem kvůli němu schopná dělat hrozné věci. Odporné věci. Jak to vypadá? Já osobně si nechávám vše pro sebe. Nosím masku veselé usměvavé holky, která je hodná a bezstarostná. Ale uvnitř zažívám obrovskou paniku , když mám říci lidem, jak se skutečně cítím. Protože se bojím, že zareagují odmítavě a opustí mne . Bojím se navazovat vztahy s lidmi. Izoluji se . Protože pak mě nemůže nikdo opustit . A jestli má být někdo ten, kdo někoho opustí, tak to chci být já. A proč? No, pokud tě opustím první, tak nemůžeš nikdy opustit ty mě, ne? Ale strach z opuštění jde ruku v ruc...