Přeskočit na hlavní obsah

Kdo jsem já?

Připadám si, jako bych nebyla jeden člověk, nýbrž dva.

Všechny své úzkosti, strachy, traumata i nenávist jsem schovávala celý život do jednoho koutku duše a snažila se je přehlížet. Ale ony potichu rostly a metastazovaly, nehlídány a ignorovány; dorostly už do fáze, kdy se zmocnily poloviny mne. Možná i více.

A já teď splácím své dluhy a neustále bojuji s touhle nestvůrou, kterou jsem stvořila. Nenávidím ji. Ale nemohu si pomoci, cítím s ní soucit a lituji ji. Vím, že tohle monstrum jsem krmila bolestí, kterou budeme navždy sdílet.

Být hraničářkou.. to je skoro jako mít dvě duše. Jedna je upřímná, laskavá a přátelská; a tak hrozně moc láskyplná. A ta druhá je zlomyslná, krutá; a tak hrozně moc nenávistná. 

Jenže žádné tělo nemá místo pro dvě duše. A já vlastně už nevím, která z těch dvou jsem já.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

O hraniční poruše osobnosti 1. část

Hraniční porucha osobnosti, také známá jako HPO či BPD, je duševní onemocnění, které je charakterizované nestabilními náladami , vztahy, chováním i viděním sebe sama. Lidé trpící touto poruchou neumějí regulovat své emoce. Je to podobné bipolární poruše (známé jako maniodepresivita), která je více známá; ale HPO je častější. Vyskytuje se asi u 2% populace, nejčastěji u mladých žen , a asi u 20% lidí hospitalizovaných na psychiatrii. U bipolární poruchy se nálady mění v řádu dní či týdnů a vyskytují se jen mánie a deprese. Ale u HPO se objevují záchvaty hněvu , deprese či úzkosti , které mohou přijít z minuty na minutu a vydrží jen hodiny, maximáln...
Okomentovat
Další informace

Odejdi

Kdysi přátelé Nyní cizinci Slova a Vzpomínky které V prosinci Jsem zahodila. Nerozbíjej ty zdi Postavila jsem je Z dobrého důvodu Prosím, už odejdi Dokud zbývá naděje Už jsi na odchodu? Jako zbraň v mých ústech Jen zmáčknout spoušť Nelži, vím že to chceš Mrazí z toho v zádech Oči vyschlé jak poušť Ale ty mě znovu rozpláčeš Nechoď už Ani o krok blíže A nedoufej Bylo by jen hůř A tak stavím mříže A ty se nevracej.
Okomentovat
Další informace

Mé osobní peklo

Můj život se pomalu rozpadá. Bez varování, bez příznaků, bez důvodu. Kráčím temnotou, ztracená a osamělá. Už jen čekám, kdy ze stínů vyskočí přízrak, který mi řekne: “tohle je teď tvůj život, smiř se s tím.” Někdy mě pronásledují démoni, snažící se držet mne ve svém chladném náručí. Sápají se po mně svými dlouhými ostrými nehty a zanechávají po sobě jizvy. Občas vídám záblesk světla, škádlící mne a vysmívající se mi. Jakoby to světlo nebylo pro mne. Ale já se k němu i přesto upínám, snažíc nalézti v něm naději. Bloumám tmou, mrazivým deštěm a brodím se blátem. Nevím, co je reálné; mé myšlenky, mé představy, já sama? A nademnou čpí nápis “Vítej ve svém osobním pekle”.  Jsem jako Alenka v Říši divů, balamucená kočkou Šklíbou, která mne vede do nejtemnější temnoty, o níž jsem si nikdy ani nemyslela, že by mohla vůbec existovat.  Dívám se z dálky sama na sebe, zmatená, nešťastná, opuštěná, depresivní, naštvaná a prázdná. Prázdnotu v mé hrudi po hluboké krvácejí...
Okomentovat
Další informace