Hraniční porucha osobnosti, také známá jako HPO či BPD, je duševní onemocnění, které je charakterizované nestabilními náladami, vztahy, chováním i viděním sebe sama. Lidé trpící touto poruchou neumějí regulovat své emoce. Je to podobné bipolární poruše (známé jako maniodepresivita), která je více známá; ale HPO je častější. Vyskytuje se asi u 2% populace, nejčastěji u mladých žen, a asi u 20% lidí hospitalizovaných na psychiatrii.
U bipolární poruchy se nálady mění v řádu dní či týdnů a vyskytují se jen mánie a deprese. Ale u HPO se objevují záchvaty hněvu, deprese či úzkosti, které mohou přijít z minuty na minutu a vydrží jen hodiny, maximálně den. HPO bývá často spojována s impulzivním chováním, sebepoškozováním a závislostí na drogách či alkoholu.
Lidé s HPO trpí častými změnami v dlouhodobých plánech i všeho, co chtějí, změnami povolání, přátelství, hodnot, pohlavní identity i sexuální orientace. Díky tomu a dalším různým důvodům se lidé trpící HPO považují za špatné, že za nic nestojí, že jsou k ničemu, a že nejsou důležití. Tyto myšlenky mají nejčastěji, když se cítí osaměle, a také občas díky svým zběsilým snahám vyhnout se opuštění či cítit se sám.
Vyskytují se u nich nestabilní a vznětlivé vzorce chování, ve vztazích se vyskytuje velká ostražitost proti známkám odmítnutí nebo neocenění, a inklinují k nejistým, vyhýbavým, ambivalentním či strachuplným modelům chování. Velice dobře zvládají pacienti s HPO manipulovat druhými. Jejich přístup k rodině, přátelům, a milovaným osobám se může náhle změnit z velkého obdivu a lásky na intenzivní nenávist a vztek. A proto mohou lidé s HPO cítit lásku k milovaným osobám a při sebemenším konfliktu nebo při nepatrném odcizení (například při pracovní cestě, dovolené, výletu) a při náhlé změně plánů začnou cítit vztek a nenávist a hned se chtějí s dotyčným přestat stýkat.
Strach z opuštění nejspíše souvisí s potížemi s citovými vazbami na důležité lidi v jejich životě, kdy jim fyzicky chybí dané osoby a oni se cítí osaměle, ztraceně a k ničemu. Mají tendenci vidět svět jako nebezpečný, zlovolný, krutý a zlomyslný, a sebe mají tendenci vidět jako bezmocné, zranitelné, nepřijatelné, nejisté a zbytečné.
Hraničáři často projevují i jiné impulzivní chování než jen vztek, třeba nadměrné utrácení, přejídání se, rizikový sex, nebezpečnou jízdu ve vozidlech, gambling. HPO se často vyskytuje s dalšími psychickými onemocněními, nejčastěji s posttraumatickou stresovou poruchou a bipolární afektivní poruchou, ale také s depresí, úzkostnými poruchami, drogovými závislostmi a poruchami osobnosti.
Jedním z typických znaků pro hraničáře je sebepoškozování a sebevražedné myšlenky (a mnohdy i pokusy). Asi 8-10% hraničářů se sebevražda povede, a asi 20% hraničářů se o to pokusí (ale tohle číslo nemůže být přesné, protože mnoho lidí má tuto poruchu nediagnostikovanou a sebevraždu spáchají také). Sebepoškozování nalezneme u více než 50% hraničářů, kde nejčastější je řezání či pálení cigaretou.
Hraničáři mají vyšší šanci, že se u nich objeví další psychologické onemocnění, jako jsou úzkosti co deprese; pokud je ovšem již nemají. Další symptomy HPO, jako je rozpolcenost, jsou často spojený s několika traumatickými zážitky v dětství, které spolu s dalšími mnoha věcmi rozvíjejí poruchu osobnosti.
Symptomy se typicky projevují během dospívání nebo v rané dospělosti a přetrvávají po mnoho let, ale s věkem se zmírňují. Některé zdroje uvádějí, že hraničáři, kteří nejsou léčeni, se stabilizují kolem 50. roku života a teprve tehdy jsou schopni najít si stálého partnera.
Hlavním způsobem léčby jsou různé typy psychoterapií, ale farmakoterapie a další metody bývají vhodné k tomu doplnit. Přestože se porucha osobnosti projevuje již v dětství a pubertě, tak terapeuti často odrazují od jejich diagnostiky, protože se osobnost ještě stále vyvíjí.
Komentáře
Okomentovat