Výhoda dnešní doby je ta, že se značně zvýšila informovanost o duševních chorobách. Stále je sice mnoho lidí nebere jako vážné nemoci, protože na rozdíl od např. zlomené ruky nejsou vidět. Přitom duševní i fyzické nemoci jsou na stejné úrovni, souvisejí se sebou a vzájemně se propojují. Stále však je to značně tabuizované téma. Ale nemělo by být. Nikdo by se neměl stydět za onemocnění. Ani za psychické.
Pokud se setkáte s hraničářem, tak porovnání emocionálně nestabilní poruchy s např. rakovinou vás přiměje přemýšlet, že lidé s rakovinou jsou nemocní "chudáci", ale hraničáři ne. Protože lidé s rakovinou se chovají dle normálních vzorců chování; nebudou se na vás v jednu chvíli upřímně smát a za chvíli na vás bezdůvodně nenávistně křičet. U člověka se zlomenou nohou nehrozí, že se kvůli zlomenině bude chtít zabít. Bronchitida nezpůsobuje náhlé změny chování. Žaludeční vředy nejsou příčinou toho, že člověk neustále přechází od milovat k nenávidět a zas zpátky. Ale hraniční porucha osobnosti všechny tyto věci způsobuje a vy si připadáte, jako byste stáli na okraji emocionálního útesu, zděšeni z toho, co dalšího přijde.
Chování lidí s hraniční poruchou osobnosti je často označováno jako emoční manipulace. Většina lidí z okolí hraničáře kolem něj chodí po špičkách, snažíc se neudělat jedinou chybu. Snahou o porozumění a pochopení této nemoci, jejím akceptováním a nezlehčováním pochopíte, proč se hraničáři chovají tak, jak se chovají a jak jim vy můžete pomoci.
Pro spoustu lidí je na tom mít rád někoho s touto poruchou nejbolestivější pocit emoční manipulace. Běžně se dočtete, že hraničáři jsou zkušení manipulátoři. Dokonce díky tomuto tvrzení mnoho odborníků odmítá s nimi spolupracovat. Způsob, jakým se chovají, ve vás zanechá pocit hluboké hanby, zášti, hněvu a beznaděje, dokonce může zničit váš vztah. Navzdory tomu to, co je vnímáno jako emoční manipulace, je ve skutečnosti mnohem složitější jev. Nepochází ze zlé vůle, nýbrž z ohromných úzkostí, se kterými se neumí vypořádat.
Nestabilita je neodlučitelná od hraniční poruchy. Tato nestabilita vzniká v osobě s hraniční poruchou, proniká ven, zaplétá se do mezilidských vztahů a narůstá v nich. Dovolte mi malý příklad:
Jste pro ně princ. Absolutně stojí za vámi. Musíte být na jejich straně. Věnovat jim pozornost. Protože pokud to neuděláte, jste blbec. Stojí proti vám. Musíte se ospravedlňovat. A pak, pokud se ospravedlníte dostatečně, jste miláček. Skočili by pro vás do ohně. Ale pak se vás pokusí navléci do hněvu a pak vás falešně obviní z toho, že je odmítáte. Zpochybňují skutečnost a váš zdravý rozum. Jste pro ně idiot. Považují vás za zrádce. A pak vás odstřihnou, stejně jako jiné, přátele či příbuzné, kteří je zradili. Nenávidí vás a nenávidí i sebe, protože jsou opět sami. Ale za nic na světě vás nechtějí zpátky ve svém životě.
Neustále se střídající cykly lásky a nenávisti, klidu a odmítnutí, zbožňování a hanobení jsou silně dezorientující a vy se cítíte, jako byste chodili po vaječných skořápkách, zhrozeni, kam příště šlápnete a jak moc to bude bolet. V těch nejhorších chvílích, kdy se nebojíte toho, že se budou řezat, kousat, pálit, škrábat či mlátit, ani se nebojíte zničeného vztahu, ale bojíte se jejich sebevražedných myšlenek, které se mění v akce. A ty myšlenky tam jsou neustále, ať berou sebevíce léků či mají sebelepší terapii. A, ačkoliv se to vám, jako psychicky zdravému člověku bude zdát divné, od myšlenek k činům je to u nich jen malý krůček.
Jejich chování se skutečně jako manipulativní může jevit. Ale slovo manipulativní s jeho pejorativními náznaky, kdy se nám vybaví zlomyslné intrikaření, nezachycuje pravou povahu chování hraničářů. Podle slov terapeutky Dr. Susan Heitler:
"V ideálním světe by hraničář mohl fungovat, kdyby ho každý miloval bezpodmínečně a trpělivě, jako malé dítě svou matku;svět takový samozřejmě být nemůže, a proto hraničáři trpí obrovskými a nenaplněnými potřebami lásky a náklonnosti, zůstanou navždy frustrovaní a rozzlobení a uchylují se k chování, která jsou špatně pochopena jako manipulace."
Jinak řečeno to, co je vnímáno jako manipulace, je ve skutečnosti zoufalý pokus vyrovnat se s ohromnými obavami z opuštění a odmítnutí, které jsou hlavním příznakem HPO. Je důležité uvědomit si, že hraniční porucha osobnosti odtrhuje lidi od racionálního chování, díky extrémním emocím. Tito lidé nejsou schopni regulovat své vlastní emoce a jsou náchylní k hluboké bolesti. Dělají, co mohou, aby sdělili své utrpení, a snaží se od něj odtrhnout, i když to nakonec slouží pouze k odcizení těch, kteří jsou pro ně důležití.
Pokud se setkáte s hraničářem, tak porovnání emocionálně nestabilní poruchy s např. rakovinou vás přiměje přemýšlet, že lidé s rakovinou jsou nemocní "chudáci", ale hraničáři ne. Protože lidé s rakovinou se chovají dle normálních vzorců chování; nebudou se na vás v jednu chvíli upřímně smát a za chvíli na vás bezdůvodně nenávistně křičet. U člověka se zlomenou nohou nehrozí, že se kvůli zlomenině bude chtít zabít. Bronchitida nezpůsobuje náhlé změny chování. Žaludeční vředy nejsou příčinou toho, že člověk neustále přechází od milovat k nenávidět a zas zpátky. Ale hraniční porucha osobnosti všechny tyto věci způsobuje a vy si připadáte, jako byste stáli na okraji emocionálního útesu, zděšeni z toho, co dalšího přijde.
Chování lidí s hraniční poruchou osobnosti je často označováno jako emoční manipulace. Většina lidí z okolí hraničáře kolem něj chodí po špičkách, snažíc se neudělat jedinou chybu. Snahou o porozumění a pochopení této nemoci, jejím akceptováním a nezlehčováním pochopíte, proč se hraničáři chovají tak, jak se chovají a jak jim vy můžete pomoci.
Pro spoustu lidí je na tom mít rád někoho s touto poruchou nejbolestivější pocit emoční manipulace. Běžně se dočtete, že hraničáři jsou zkušení manipulátoři. Dokonce díky tomuto tvrzení mnoho odborníků odmítá s nimi spolupracovat. Způsob, jakým se chovají, ve vás zanechá pocit hluboké hanby, zášti, hněvu a beznaděje, dokonce může zničit váš vztah. Navzdory tomu to, co je vnímáno jako emoční manipulace, je ve skutečnosti mnohem složitější jev. Nepochází ze zlé vůle, nýbrž z ohromných úzkostí, se kterými se neumí vypořádat.
Nestabilita je neodlučitelná od hraniční poruchy. Tato nestabilita vzniká v osobě s hraniční poruchou, proniká ven, zaplétá se do mezilidských vztahů a narůstá v nich. Dovolte mi malý příklad:
Jste pro ně princ. Absolutně stojí za vámi. Musíte být na jejich straně. Věnovat jim pozornost. Protože pokud to neuděláte, jste blbec. Stojí proti vám. Musíte se ospravedlňovat. A pak, pokud se ospravedlníte dostatečně, jste miláček. Skočili by pro vás do ohně. Ale pak se vás pokusí navléci do hněvu a pak vás falešně obviní z toho, že je odmítáte. Zpochybňují skutečnost a váš zdravý rozum. Jste pro ně idiot. Považují vás za zrádce. A pak vás odstřihnou, stejně jako jiné, přátele či příbuzné, kteří je zradili. Nenávidí vás a nenávidí i sebe, protože jsou opět sami. Ale za nic na světě vás nechtějí zpátky ve svém životě.
Neustále se střídající cykly lásky a nenávisti, klidu a odmítnutí, zbožňování a hanobení jsou silně dezorientující a vy se cítíte, jako byste chodili po vaječných skořápkách, zhrozeni, kam příště šlápnete a jak moc to bude bolet. V těch nejhorších chvílích, kdy se nebojíte toho, že se budou řezat, kousat, pálit, škrábat či mlátit, ani se nebojíte zničeného vztahu, ale bojíte se jejich sebevražedných myšlenek, které se mění v akce. A ty myšlenky tam jsou neustále, ať berou sebevíce léků či mají sebelepší terapii. A, ačkoliv se to vám, jako psychicky zdravému člověku bude zdát divné, od myšlenek k činům je to u nich jen malý krůček.
Jejich chování se skutečně jako manipulativní může jevit. Ale slovo manipulativní s jeho pejorativními náznaky, kdy se nám vybaví zlomyslné intrikaření, nezachycuje pravou povahu chování hraničářů. Podle slov terapeutky Dr. Susan Heitler:
"V ideálním světe by hraničář mohl fungovat, kdyby ho každý miloval bezpodmínečně a trpělivě, jako malé dítě svou matku;svět takový samozřejmě být nemůže, a proto hraničáři trpí obrovskými a nenaplněnými potřebami lásky a náklonnosti, zůstanou navždy frustrovaní a rozzlobení a uchylují se k chování, která jsou špatně pochopena jako manipulace."
Jinak řečeno to, co je vnímáno jako manipulace, je ve skutečnosti zoufalý pokus vyrovnat se s ohromnými obavami z opuštění a odmítnutí, které jsou hlavním příznakem HPO. Je důležité uvědomit si, že hraniční porucha osobnosti odtrhuje lidi od racionálního chování, díky extrémním emocím. Tito lidé nejsou schopni regulovat své vlastní emoce a jsou náchylní k hluboké bolesti. Dělají, co mohou, aby sdělili své utrpení, a snaží se od něj odtrhnout, i když to nakonec slouží pouze k odcizení těch, kteří jsou pro ně důležití.
Komentáře
Okomentovat