O hraniční poruše osobnosti 2. část

Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch, který se často používá k diagnostice duševních onemocnění, definuje hraniční poruchu osobnosti jako:

Všudypřítomný vzor nestability v mezilidských vztazích, vlastní identity a vlivů, jako je výrazná impulzivita, začínající v rané dospělosti a přítomná v různých souvislostech, dále také, jaké označují pět (nebo více) z následujících bodů:

1. Zběsilá snaha vyhnout se skutečnému nebo představovanému opuštění.
2. Vzor nestabilních a intenzivních mezilidských vztahů, charakterizovaných střídání extrémů idealizace a devalvace.
3. Narušení identity: výrazný a narušený vlastní obraz nebo pocit sebe sama.
4. Impulzivita alespoň v 2 oblastech, které jsou potenciálně sebepoškozující (např. promiskuitní chování, poruchy příjmu potravy, přejídání, zneužívání návykových látek, nebezpečné řízení dopravních vozidel, ad.).
5. Opakující se sebevražedné chování, gesta, hrozby nebo sebepoškozující chování, jako např. řezání, zasahování do hojících se jizev (exkoriace) či dermatilománie.
6. Afektivní nestabilita způsobená výraznou reaktivitou nálady (např. intenzivní epizodická dysfázie, podrážděnost nebo úzkost, trvající obvykle několik hodin a jen zřídka více než několik dní).
7. Chronické pocity prázdnoty.
8. Nepřiměřený hněv nebo obtížné ovládání hněvu (např. časté projevy vzteku, neustálý hněv, opakující se fyzické zápasy).
9. Přechodné paranoidní myšlenky spojené se stresem, bludy nebo závažné disociační symptomy.

Požadavkem DSM je, aby jakákoliv specifická porucha osobnosti splňovala soubor obecných kritérií pro obecnou poruchu osobnosti.

Mezinárodní klasifikace nemocí: Světová zdravotnická organizace ICD-10 definuje koncepčně podobnou poruchu jako HPO nazvanou Emočně nestabilní porucha osobnosti, zmíněnou výše, a obvykle je spojená s HPO a nerozlišuje se. Emocionálně nestabilní porucha osobnosti má dva podtypy popsané níže.

F60.3 Impulzivní typ

Alespoň tři z následující bodů musí splňovat:

1. Zvýšená tendence jednat neočekávatelně a bez zvážení důsledku.
2. Zvýšená tendence hádat se a být v konfliktu s ostatními, zejména když jsou impulzivní činy zmařeny nebo kritizovány.
3. Náchylnost k výbuchům hněvu nebo násilí, neschopnost kontrolovat výsledné výbuchy chování.
4. Obtíže s jakýmkoliv problémem, který nenabízí okamžitou odměnu.
5. Nestabilní nálada.

Požadavkem ICD-10 je, aby jakákoliv specifická porucha osobnosti splňovala soubor obecných kritérií pro obecnou poruchu osobnosti.

F60.31 Hraniční typ
Musí být přítomny alespoň tři příznaky uvedené v F60.3 impulzivní typ (viz výše), s nejméně dvěmi následujícími:

1. Nejistota vlastní identity, cílů a vnitřních preferencí (včetně sexuálních).
2. Navazování intenzivních a nestabilních vztahů, které vedou často k emocionální krizi.
3. Naměřená snaha vyhnout se opuštění.
4. Opakující se hrozby nebo činy sebepoškozování.
5. Chronické pocity prázdnoty.

Požadavkem ICD-10 je, aby jakákoliv specifická porucha osobnosti splňovala soubor obecných kritérií pro obecnou poruchu osobnosti.

V diferenciální diagnóze jsou běžné komorbidní (souběžné) stavy duševní poruchy, jako je zneužívání návykových látek, deprese a další poruchy nálady a osobnosti. HPO a poruchy nálady (jako deprese) se často objevují současně. Některé rysy HPO se mohou často se překrývat s poruchami nálady, což komplikuje diferenciální diagnostické hodnocení. Tím je ještě těžší být schopen vyléčit pacienty s HPO.

Komorbidní stavy s HPO jsou časté, když se porovnávají jedinci s diagnózou HPO s těmi, kteří jsou diagnostikováni s jinými poruchami osobnosti, první z nich vykazuje vyšší míru splnění kritérií pro:

•        úzkostné poruchy
•        poruchy nálady (včetně klinické deprese a bipolární poruchy)
•        poruchy příjmu potravy (včetně mentální anorexie a bulimie)
•        a v menší míře i somatoformní nebo faktografické poruchy
•        disociativní poruchy

Zneužívání návykových látek je běžné pro pacienty s HPO, ať už v důsledku impulsivity nebo copingového mechanismu (zvládání stresu), a 50% až 70% psychiatrických pacientů s HPO splňuje kritéria pro závislost na návykových látkách, zejména závislost na alkoholu, která je často v kombinaci se zneužíváním jiných drog.

Příčiny vzniku HPO, stejně jako u jiných duševních poruch, jsou složité a né příliš známé. Většinou je předpokládanou příčinou dětské trauma, zneužívání nebo zanedbávání; ačkoli výzkumníci navrhli různé možné příčiny, jako je genetická predispozice, neurobiologické faktory, faktory prostředí nebo abnormality mozku.

To je důkaz, který naznačuje, že HPO a posttraumatická stresová porucha spolu úzce souvisí. Důkazy dále naznačují, že HPO může být výsledkem kombinace, která může zahrnovat traumatické dětství, vrozenou zvýšenou citlivost a stresující maturační události během dospívání nebo dospělosti.

Další vývojové faktory a studie naznačují, že HPO nemusí být nutně poruchou traumatického spektra, a že je biologicky odlišná od posttraumatické stresové poruchy a může být jejím prekurzorem. Zdá se, že skupiny symptomů osobnosti souvisí se specifickým zneužíváním, ale mohou být spojeny s přetrvávajícími aspekty mezilidského a rodinného prostředí v dětství.

Se správnou pomocí mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti (jako mnoho jiných osobnostních a duševních poruch) se časem zlepšuje a nakonec je schopno vést normální život.