Co se může změnit za 4 měsíce?

Co se může změnit za 4 měsíce? Všechno!

Před novým rokem jsem byla vyloženě troska, tápala jsem v temnotě a i poslední stéblo se mi zlomilo. Žádné světlo na konci tunelu nebylo. Byla jen tma, prázdnota a sebeobviňování. A touha to všechno skončit. Tahle touha každou hodinu vzrůstala a vzrůstala, až vyrostla do takové výše, že byla nezastavitelná.

Před 4 měsíci jsem blázinec považovala za místo pro blázny. Nevěřila jsem, že mi může cokoliv pomoci. Vlastně jsem už nevěřila v nic. Ani v sama sebe. A pak se to stalo. Můj první pokus vzít si život. Následně první hospitalizace na akutní psychiatrii.

Co vám budu povídat, první týden si prakticky nepamatuji. Rivotril zafungoval perfektně. Další týdny jsem se dávala nějak dohromady, ale stále jsem nebyla celá. I přesto, že jsem měla úžasného psychiatra, tak mi na akutním oddělení nedokázali pomoci natolik, abych se dala dohromady. Holt naše podfinancované zdravotnictví. Pak jsem se dostala na psychoterapeutické oddělení, pak znovu na akutní a nakonec na psychoterapeutické oddělení v jiném městě.

A než jsem se dostala na poslední místo, kde jsem strávila 7 týdnů, tak jsem byla stále bez špetky naděje. Vyhořelá, nešťastná, nestabilní, přetvařující se. A ani jsem si nevšimla, kdy se to stalo, ale něco se změnilo. Kombinace stabilizátorů nálady s psychoterapií udělala své, a já si připadám, že teprve teď začínám žít. Teprve teď si vážím života.

Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že blázinec není místo pro blázny. Na psychiatrii se léčí extrémně citliví lidé, kteří mají životní trable. A tihle lidé mi neskutečně přirostli k srdci. Jakoby byli moje druhá rodina. Dnes je můj poslední den na psychiatrii. A už teď mi všichni chybí. Vím, že je všechny obrečím.

Ale už nastal čas začít žít. A žít takový život, jaký chci žít. Protože ho za mě nikdo žít nebude. Už se nechci trápit minulostí či budoucností. Chci žít v přítomnosti. Užívat si každé nové ráno. Být vděčná za to, že se mi ten hrozny čin nikdy nedovedl. Protože život za to stojí. A vždycky je pro co žít. A mně trvalo 4 měsíce, než jsem na to přišla.

A jsem neskonale vděčná všem, kteří mi pomohli najít tu správnou cestu. Přinesli jste do mého života opět slunce. Budu si vás do smrti vážit, protože pro mě udělali nejvíce na světě. Dali jste mi naději. A za to vám všem moc děkuji. Jste úžasní. Svět by bez vás byl smutným místem. Zachránili jste jednu ztracenou holku. Děkuji!