Přeskočit na hlavní obsah

Volaný účastník je momentálně nedostupný

Dnes nejsem ve svém těle, ale vznáším se u stropu; pozoruji sama sebe, jak opakuji stále to stejné dokola, stále stejná rutina, stereotyp. Vím, že existuji, ale cítím se, jako by to tak nebylo - možná je tohle vše kolem mě jen iluze. Třeba se za chvíli probudím a zjistím, že jsem v Matrixu. To je taková blbost přece! Ale třeba zjistím, že tohle všechno je jen sen, jen má představa, jen výplod choré mysli. Možná jsem zdrogovaná, co já vím. Jak bych to mohla vědět? Jak bych mohla zjistit, co je a co není realita?

Ale možná je svět kolem mne reálný. Možná jen já nejsem reálná, možná jsem jen iluze. Tohle tělo, tohle odporné tělo, tlusté, s hnědými vlasy a hnědýma očima, které jsou až černé, prázdné, bez jiskry, bez života; okousané nehty a rozřezané ruce. Tohle není tělo, tohle je vězení. Moje vězení.

Jsem jenom duše. Duše, která se bezcílně točí dokola. Duše, která si už jen přeje být volná.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Strach z opuštění

Jedním ze symptomů hraniční poruchy osobnosti je strach z opuštění . Přesněji zběsilá snaha vyhnout se skutečnému či vnímanému opuštění. Je to jeden z klíčových symptomů, ačkoliv se mohou najít i lidé s HPO, kteří tento příznak nemají. Ale pro mne je to příznak, který je neustále se mnou a je jádrem mé poruchy; také ovlivňuje mé další symptomy. Nejedná se o obyčejný strach z opuštění. Tenhle strach je tak šílený, že jsem kvůli němu schopná dělat hrozné věci. Odporné věci. Jak to vypadá? Já osobně si nechávám vše pro sebe. Nosím masku veselé usměvavé holky, která je hodná a bezstarostná. Ale uvnitř zažívám obrovskou paniku , když mám říci lidem, jak se skutečně cítím. Protože se bojím, že zareagují odmítavě a opustí mne . Bojím se navazovat vztahy s lidmi. Izoluji se . Protože pak mě nemůže nikdo opustit . A jestli má být někdo ten, kdo někoho opustí, tak to chci být já. A proč? No, pokud tě opustím první, tak nemůžeš nikdy opustit ty mě, ne? Ale strach z opuštění jde ruku v ruc...
Okomentovat
Další informace

O hraniční poruše osobnosti 1. část

Hraniční porucha osobnosti, také známá jako HPO či BPD, je duševní onemocnění, které je charakterizované nestabilními náladami , vztahy, chováním i viděním sebe sama. Lidé trpící touto poruchou neumějí regulovat své emoce. Je to podobné bipolární poruše (známé jako maniodepresivita), která je více známá; ale HPO je častější. Vyskytuje se asi u 2% populace, nejčastěji u mladých žen , a asi u 20% lidí hospitalizovaných na psychiatrii. U bipolární poruchy se nálady mění v řádu dní či týdnů a vyskytují se jen mánie a deprese. Ale u HPO se objevují záchvaty hněvu , deprese či úzkosti , které mohou přijít z minuty na minutu a vydrží jen hodiny, maximáln...
Okomentovat
Další informace

Bojíš se opuštění? Odejdi první

Přátelství pro hraničáře není žádný dlouhý román, nýbrž jen krátká povídka. Začíná to vždy stejně. Potkám někoho nového, cítím spříznění s danou osobou. Ten člověk je prostě zajímavý. Tady existují dvě varianty, co mohou poté následovat. První a zároveň horší je ta, že vznikne falešný pocit zamilovanosti. Falešný proto, že jak rychle to začne, tak rychle to skončí. Druhá varianta je ta, že přijde pocit spřízněnosti, a vznikne přátelství. Je úžasné, nové, lesklé; jako nové auto. Pak se ale postupně opotřebovává; více a více si všímám chyb dotyčných. Pomalu se to stává divným; začíná mi to lézt na nervy. Jsem jako vlhkost, způsobuji rez na tom novém autě, a to se stává pomalu nepojízdným. Já to auto nechávám pomalu rozpadnout, zatímco ten člověk v něm stále sedí. A já už hledám nový model; tenhle už mi je jen na obtíž. Je prakticky nemožné mít dlouholeté přátele. Čím více lidí odejde kvůli mým extrémním emocím a divnému chování, tím více tyhle emoce a chování budu projevovat u lidí, ...
Okomentovat
Další informace