Rozpolcená mysl

Nic.
To jsem já.
Bezcitná, prázdná, opuštěná.

Jsem zmatená.
Nebo si to alespoň myslím...
Nebo ne?

Tolik otázek.
A jen jediná odpověď.
"Já nevím."

Jak se cítím?
Co si myslím?
Proč jsem taková?
Já nevím.

Kdo jsem?
Já nevím.

To není odpověď,
ale uvolnění, pocit?
Bolest... anebo ne?

Jeden nůž.
Jedna láhev.
Jeden provaz.

To není řešení.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O hraniční poruše osobnosti 1. část

Hraniční porucha osobnosti, také známá jako HPO či BPD, je duševní onemocnění, které je charakterizované nestabilními náladami , vztahy, chováním i viděním sebe sama. Lidé trpící touto poruchou neumějí regulovat své emoce. Je to podobné bipolární poruše (známé jako maniodepresivita), která je více známá; ale HPO je častější. Vyskytuje se asi u 2% populace, nejčastěji u mladých žen , a asi u 20% lidí hospitalizovaných na psychiatrii. U bipolární poruchy se nálady mění v řádu dní či týdnů a vyskytují se jen mánie a deprese. Ale u HPO se objevují záchvaty hněvu , deprese či úzkosti , které mohou přijít z minuty na minutu a vydrží jen hodiny, maximáln...

Další informace

Odejdi

Kdysi přátelé Nyní cizinci Slova a Vzpomínky které V prosinci Jsem zahodila. Nerozbíjej ty zdi Postavila jsem je Z dobrého důvodu Prosím, už odejdi Dokud zbývá naděje Už jsi na odchodu? Jako zbraň v mých ústech Jen zmáčknout spoušť Nelži, vím že to chceš Mrazí z toho v zádech Oči vyschlé jak poušť Ale ty mě znovu rozpláčeš Nechoď už Ani o krok blíže A nedoufej Bylo by jen hůř A tak stavím mříže A ty se nevracej.

Další informace

Mé osobní peklo

Můj život se pomalu rozpadá. Bez varování, bez příznaků, bez důvodu. Kráčím temnotou, ztracená a osamělá. Už jen čekám, kdy ze stínů vyskočí přízrak, který mi řekne: “tohle je teď tvůj život, smiř se s tím.” Někdy mě pronásledují démoni, snažící se držet mne ve svém chladném náručí. Sápají se po mně svými dlouhými ostrými nehty a zanechávají po sobě jizvy. Občas vídám záblesk světla, škádlící mne a vysmívající se mi. Jakoby to světlo nebylo pro mne. Ale já se k němu i přesto upínám, snažíc nalézti v něm naději. Bloumám tmou, mrazivým deštěm a brodím se blátem. Nevím, co je reálné; mé myšlenky, mé představy, já sama? A nademnou čpí nápis “Vítej ve svém osobním pekle”. Jsem jako Alenka v Říši divů, balamucená kočkou Šklíbou, která mne vede do nejtemnější temnoty, o níž jsem si nikdy ani nemyslela, že by mohla vůbec existovat. Dívám se z dálky sama na sebe, zmatená, nešťastná, opuštěná, depresivní, naštvaná a prázdná. Prázdnotu v mé hrudi po hluboké krvácejí...

Další informace

Deník Hraničářky

Prohledat tento blog