Přátelství pro hraničáře není žádný dlouhý román, nýbrž jen krátká povídka. Začíná to vždy stejně. Potkám někoho nového, cítím spříznění s danou osobou. Ten člověk je prostě zajímavý. Tady existují dvě varianty, co mohou poté následovat. První a zároveň horší je ta, že vznikne falešný pocit zamilovanosti. Falešný proto, že jak rychle to začne, tak rychle to skončí. Druhá varianta je ta, že přijde pocit spřízněnosti, a vznikne přátelství. Je úžasné, nové, lesklé; jako nové auto. Pak se ale postupně opotřebovává; více a více si všímám chyb dotyčných. Pomalu se to stává divným; začíná mi to lézt na nervy. Jsem jako vlhkost, způsobuji rez na tom novém autě, a to se stává pomalu nepojízdným. Já to auto nechávám pomalu rozpadnout, zatímco ten člověk v něm stále sedí. A já už hledám nový model; tenhle už mi je jen na obtíž. Je prakticky nemožné mít dlouholeté přátele. Čím více lidí odejde kvůli mým extrémním emocím a divnému chování, tím více tyhle emoce a chování budu projevovat u lidí, ...
Komentáře
Okomentovat