Jeden den hraničáře

9:00
vezmi si pilulky a sněz je
- a proč bych to dělala? -
vždyť necítím se vůbec zle
leda lhostejně, jsem zašeptala
- ale pokud na tom trváte -
hrst léků jsem spolykala

12:00
strach se střídá s úzkostí
nevypadám jako dříve
a ptám se ve své zlosti
- proč?! ty primitive -
nejím, chci vidět své kosti
úzkost po mně stále plive

15:00
jsem nechutná a hloupá
schovávám se v koupelně
zase se vše jenom houpá
už brečím, nepochopitelně
obličej se v slzách koupá
emoce jsou nevypočitatelné

18:00
- zabij se, zabij se, udělej to -
měla jsem spolknou více léků
jsem tak slabá, až mi je mdlo
jak jinak, zase mi je do breku
pak se ukáže nahromaděné zlo
a já ničím vše v záchvatu vzteku

21:00
Jsem tak unavená, tak sama
přitom obklopená hromadou lidí
a jejich usmívající se panorama
mě neošálí, mé oči to vidí
že jsem jimi zas jen klamána
nedůvěřuji jim, jsou kýčovití

0:00
- kdo jsem? kdo vlastně jsem? -
já takhle přece nemohu žít!
proč je vše špatně v životě mém?
sebevražedná i euforická umím být
hluboká láska i nenávist, nebo jen vjem?
a přesto se nedokážu zabít...