Já: Páni, dnes mám dobrou náladu celý den
(sedám si k počítači a píši si s přáteli)
Já: Asi si půjdu rozřezat kůži.
(začnu hrát nějakou hru, u které se rozčiluji)
Já: Proč mi nikdo neodepisuje? Určitě mě nemají rádi...
(Vlezu si do postele a brečím)
Já: Já už nechci žít! Jsem k ničemu, nikdo o mě nestojí; jsem jenom zbytečná a prázdná...
(Někdo z mých přátel mi odepíše a naplánujeme si setkání na večer)
Já: Tohle je nejlepší den mého života! Já jsem tak ráda, že jsem živá! Strávím skvělé chvíle s přáteli, které mám ráda o oni mě.
(Soused mi přijde něco říci, ale použije špatný tón hlasu)
Já: Už jsem unavená že všech lidí, ať si všichni trhnou nohou, nikoho nepotřebuji!
(Volám příteli a on to nezvedne)
Já: Hulvát! Hajzl! Darebák! Proč jsem vůbec naživu? Život za nic nestojí. Už toho mám plné zuby. Chci všechno skončit.
(Přítel mi zavolá zpátky)
Já: To je miláček, moc se na něj těším, na to moje zlatíčko!
(Píši si s přáteli ve skupinovém chatu)
(Během patnácti minut se vystřídá extrémní radost s záchvatem pláče, následovaný disociací)
Já: Kdo vůbec jsem?
(Jdu si lehnout, spím až do rána)
Já: Dneska bude úžasný den, tím jsem si jistá.
(O půl hodiny později brečím s pocitem provinění a studu, že jsem živá, a že ubližuji lidem kolem sebe svou existencí)
Komentáře
Okomentovat