Jaké to je mít poruchu osobnosti?

Je to jako být vězeň ve vlastní mysli, kdy se snažím jakkoliv uniknout, ale není žádná cesta ven. Mysl mě požírá za živa; myšlenky, které nemůžu ovládat, ze mne vysávají postupně život a já se snažím vymyslet, kudy utéci. V mých skleněných očích se zračí prázdnota, která se odráží od prázdnoty uvnitř mne. Uvnitř jste prázdná, ale hlava je plná. Vlastně jsem prázdná duše se spoustou nevítaných myšlenek.

Je to jako být blízko sama sebe, ráno, večer; prostě kdykoliv a navždycky. A paradoxně přitom vůbec nevím, kdo jsem, co jsem anebo jaká jsem. Neskutečně toužím po tom, aby se ke mně ostatní přiblížili natolik, jako jsem u sebe já sama blízko; a přitom mě děsí představa, jak je pustím dovnitř. Protože pak by mohli poznat, jak jsem prázdná. 

Je to jako chtít zničit všechny své emoce, nadobro se jich zbavit a zabít je v sobě. Protože pak už bych nemohla nikomu ublížit. A ani nikdo by nemohl ublížit mně. Ty emoce jsou mnohdy jako fyzická bolest, která je horší než kdejaká jiná; a mnohdy se snažím přemoci jí skutečnou bolestí. Jen chci nechat shořet všechny emoce, které mě tak bolí.

Je to jako nechat hladovět své tělo, protože se cítím být špatným člověkem. Člověkem, který musí být potrestán. Za všechno, co jsem udělala. V minulosti i přítomnosti. I za to, za co jsem podle jiných nemohla. Zasloužím si to. Zasloužím si trpět.

Je to jako vzpomínky, které mě straší a dráždí. Jsou vždy se mnou a nikdy neodejdou. Všechny ty věci, co se staly; všechny ty věci, co mi druzí udělali a to, jak jsem se cítila. Vše je vždy a všude se mnou.

Je to jako strach, který mi našeptává, že pro mě už nezbyla žádná naděje. Že je vše prohrané. Strach, který je vše, co znám. Strach, který mě ujišťuje, že to se mnou všichni vzdají; že mne každý opustí. A pak mě označí být něčím, čím nejsem.

Je to jako svoboda, která se dostaví, když potkám člověka se stejnou poruchou. Člověka, který ví, jak se cítím. A také když najdu psychologa, který mi rozumí jako málokdo. Psychologa, který mi chce pomoci za každou cenu a nevzdává to se mnou. A přináší mi naději.